Hlava XXII

Ukázka z kapitoly 27 -  Sestra Duckettová

"Nejste vy oba náhodou blázni?" vřeštěl doktor pronikavým hlasem a celý pobledlý začal couvat.

"No jo, on je opravdu blázen, pane doktore," ujišťoval ho Dunbar. "Každou noc se mu zdá, že drží v ruce živou rybu."

Lékař strnul, na tváři se mu objevil důstojný úžas smíšený s odporem, a pokoj rázem ztichl. "Cože?" ptal se.

"Zdá se mu, že drží v ruce živou rybu."
"Jakou rybu?" otázal se lékař přísně Yossariana.
"Já nevím," odpověděl Yossarian. "Já se v rybách nevyznám."
"V které ruce ji držíte?"
"To je různé," pravil Yossarian.

"Přijde na to, jaká je to ryba," doplňoval ho snaživě Dunbar.

Plukovník se otočil a podezíravě upřel dolů na Dunbara přimhouřené oči. "Tak? A jak to, že toho o tom tolik víte?"
"Já jsem v tom snu taky," odpověděl Dunbar se smrtelnou vážností.

Plukovník celý zrudl, protože si s tím nevěděl rady. Prohlížel si je
jednoho po druhém s chladnou, nesmiřitelnou nenávistí.
"Vstaňte a sypte do postele," procedil mezi zuby k Dunbarovi. "A o tom snu už nechci od žádného z vás slyšet ani slovo. Na takové odporné žvásty mám tady v nemocnici specialistu, ať si to poslechne on."

"A proč se asi váš sen zdá panu plukovníku Ferredgeovi odporný?" vyptával se major Sanderson, tichý, podsaditý, stále se usmívající
vedoucí psychiatr. "Co myslíte?"
Yossarian uctivě odpověděl: "Já bych řekl, že příčinu je třeba hledat
buď v tom snu, nebo v panu doktorovi Ferredgeovi."
"To je velmi pěkně řečeno," ocenil to uznale major Sanderson, který měl
na sobě vrzavé erární kanady a smolně černé vlasy mu trčely na všechny
strany jako ježkovi bodliny. "Poslyšte, nevím dobře proč," svěřoval se
Yossarianovi, "ale plukovník Ferredge mi vždycky připomíná racka. Na
psychiatrii si moc nepotrpí."
"Vy asi nemáte rád racky, co?" vyzvídal Yossarian.

"Ne, to tedy nemám," připustil major Sanderson s ostrým, nervózním smíchem a láskyplně se popotahoval za svou povislou druhou bradu, jako by to byl plnovous. "Já bych řekl, že váš sen je roztomilý, a doufám, že se vám často opakuje, takže si o něm budeme moci důkladně popovídat. Můžu vám nabídnout cigaretu?" Usmál se, když Yossarian odmítl.

"Mohl byste mi vysvětlit," zeptal se chytrácky, "proč máte tak silnou averzi proti tomu, vzít si ode mne cigaretu?"

"Zrovna jsem jednu dokouřil. Nedopalek vám ještě čoudí v popelníku."

Major Sanderson se zachechtal. "Velmi důmyslné vysvětlení. Ale nedivil
bych se, kdybychom brzy přišli na to, v čem je pravý důvod." Nedbalou
dvojitou kličkou si dal do pořádku rozvázanou tkaničku jedné boty a pak stáhl se stolu žlutý linkovaný poznámkový blok a položil si ho do klína.

"Ta ryba, o které se vám zdá. Pohovořme si o ní. Je to vždycky tatáž ryba, že?"
"Já nevím," odpověděl Yossarian. "Já se v rybách moc nevyznám."
"Co vám ta ryba připomíná?"
"Zase nějakou rybu."
"A co ta nějaká jiná ryba, co ta vám připomíná?"
"Zase nějakou jinou rybu."
Major Sanderson se v židli zklamaně opřel. "Vy máte rád ryby?"
"Ani moc ne."
"A co myslíte, proč máte takovou morbidní averzi vůči rybám?" zeptal se
major Sanderson vítězoslavně.
"Mají studenou krev," řekl na to Yossarian. "A jsou samá kost."
Major Sanderson chápavě přikývl s přívětivým, neupřímným úsměvem.

"To je velmi zajímavé vysvětlení. Ale vsadím se, že brzy přijdeme na to, jak je to doopravdy. A tuhle rybu máte rád? Tu, kterou ve snu držíte v ruce?"
"Nemám k ní žádný zvláštní citový vztah."
"Takže ji nenávidíte? Vaše pocity vůči ní jsou nepřátelské, agresivní?"

"Ne, to ne. Vlastně je mi docela sympatická."
"Takže ji máte rád."
"To zase ne. Nechovám k ní žádné pocity, ani kladné, ani záporné."
"Ale před chvílí jste říkal, že je vám sympatická. A teď tvrdíte, že k ní nechováte žádné pocity, ani kladné, ani záporné. Právě jsem vás přistihl při kontradikci. Je vám to jasné?"

"Ano, pane majore. Zřejmě jste mě právě přistihl při kontradikci." Major Sanderson si tlustou černou tužkou hrdě zapsal do svého bloku:
"Protiřečí si!" Když skončil, vzhlédl a znovu shrnul situaci: "Co myslíte,
co vás asi vedlo k těm dvěma výrokům, ve kterých jste na tu rybu emočně reagoval postoji zcela protikladnými?"

"Řekl bych, že k ní mám ambivalentní vztah."

Major Sanderson vyskočil nadšením, když ten termín uslyšel. "Vy tomu
rozumíte!" vykřikl a nadšeně si mnul ruce. "Ach, to si neumíte představit,
jak si připadám ztracený a zbytečný, když se musím den co den zabývat
pacienty, kteří nemají o psychiatrii ani ponětí, když se snažím léčit
lidi, kteří se o mě a o mou práci vůbec nezajímají! Budí to ve mně hrozně skličující pocit méněcennosti." Tváří mu přelétl úzkostný stín. "A ne a ne se ho zbavit."

"Vážně?" divil se Yossarian. Nevěděl, co na to má říci. "Proč si tak
připouštíte, že někteří lidé mají povážlivé mezery ve vzdělání?"

"Je to pošetilé, já vím," odpověděl rozpačitě major Sanderson s nuceným, neupřímným smíchem. "Ale když mně odjakživa tak strašně záleží na tom, co si o mně lidi myslí. Dorostl jsem do puberty o něco později než ostatní chlapci mého věku, víte? A to mi přivodilo jistou - no prostě, mám z toho všelijaké problémy.

Už se přímo třesu na to, abych si o nich mohl s vámi porozprávět. Nejradši bych se do toho pustil hned teď a vůbec se mi nechce začínat znovu s tou vaší záležitostí, ale co se dá dělat, asi budu muset. Plukovník Ferredge by se na mě hněval, kdyby se dozvěděl, že se celou dobu zabýváme pouze mými vlastními problémy. Teď bych vám rád ukázal pár takových inkoustových kaněk, abychom mohli zjistit, co vám
některé tvary a barvy připomínají."

"Klidně si ušetřte práci, pane doktore. Všechno mi připomíná sex."
"Opravdu?" zvolal major Sanderson potěšeně, jako by nechtěl věřit svým uším. "Teď se tedy konečně dostáváme k jádru věci! Míváte nějaké pěkné sexuální sny?"

"Ten sen o té rybě je taky sexuální."

"To ne, já myslím opravdové sexuální sny - takové, kdy člověk chytne
nějakou nahatou mrchu pěkně za krk a štípá ji a fackuje, až je samá krev, a pak se na ni vrhne a znásilní ji, a potom se rozpláče, protože zjistí, že ji zároveň strašně miluje i nenávidí, a neví, co si má počít. O
takových sexuálních snech bych si s vámi rád popovídal. Míváte někdy
takovéhle sexuální sny?"

Yossarian chvíli přemýšlel a tvářil se velice moudře. "Takové sny jsou
úchylné," prohlásil.

Major Sanderson sebou trhl, jako by ho polili ledovou vodou. "Ano,
jistě," souhlasil chladně a v jeho chování nastal zlom. Začal se tvářit
uraženě a odmítavě. "Avšak stejně bych uvítal, kdyby se vám něco takového zdálo, jenom abychom viděli, jak byste reagoval. To by pro dnešek stačilo.

Byl bych taky rád, kdyby se vám ve snu ujasnily odpovědi aspoň na něco z toho, co jsem se vás ptal. Nemyslete si, tahle sezení nejsou pro mě o nic příjemnější než pro vás."

"Zmíním se o tom Dunbarovi," sliboval Yossarian.
"Dunbarovi?"

"To je ten člověk, který to všechno začal. Je to jeho sen."
"Á, Dunbar." Major Sanderson se zašklebil a začala se mu vracet sebedůvěra. "Vsadil bych se, že Dunbar je ten zlý pán, co ve skutečnosti
dělá všechny ty ošklivé věci, které se kladou za vinu vám, co?"

"On není tak zlý."
"A vy byste ho bránil až za hrob, že?"
"To zase přeháníte."
Major Sanderson se ironicky usmál a zapsal si do bloku: "Dunbar!"

Když se Yossarian vydal ke dveřím, zeptal se ho zprudka: "Proč kulháte? A co má proboha znamenat ten obvaz na noze? Zbláznil jste se či co?"

"Byl jsem do té nohy raněn. Proto jsem v nemocnici."
"To určitě," popásal se na něm major Sanderson jízlivým pohledem. "Jste v nemocnici, protože máte šutr ve slinivce břišní. Takže takový chytrák zase nejste, když ani nevíte, proč jste v nemocnici."

"Jsem v nemocnici, protože jsem byl raněn do nohy," trval na svém
Yossarian.

Major Sanderson to sdělení se sarkastickým smíchem ignoroval. "Tak ode mne toho svého přítele Dunbara hezky pozdravujte. A vzkažte mu, ať si dá kvůli mně zdát ten sen, ano?"

Ale Dunbar měl kromě svých pravidelných bolestí hlavy žaludek jako na
vodě a mžitky před očima a vůbec se mu nechtělo s majorem Sandersonem spolupracovat.

Hladový Joe měl sice noční můry, protože už absolvoval šedesát akcí a opět jednou čekal, až ho pošlou domů, ale když přišel do nemocnice na návštěvu, nechtěl se o ně s nikým dělit.

"Nevěděl byste někdo o nějakých snech pro majora Sandersona?" vyptával se Yossarian. "Hrozně nerad bych ho zklamal. Už takhle si připadá strašně odstrčený."

"Od toho dne, kdy jsem se dozvěděl, že jsi raněný, se mi pořád zdá jeden moc zvláštní sen," přiznal se kaplan. "Předtím se mi každou noc zdálo, že mi umírá žena nebo že ji někdo vraždí nebo že se mi některé dítě dusí, protože mu při výživném obědě zaskočilo. Teď se mi zdá, že plavu venku na moři a topím se a žralok mi ožužlává levou nohu přesně v tom místě, kde máš obvaz."

"To je nádhernej sen," prohlásil Dunbar. "Vsadím se, že z něho major
Sanderson bude přímo na větvi."

"To je příšerný sen!" zvolal major Sanderson. "Samá bolest a mrzačení a
smrt. To mi určitě děláte naschvál, abyste mě potrápil. Abyste věděl,
začínám pochybovat o tom, jestli s takovými sny vůbec patříte do armády."

Yossarian v tom objevil paprsek naděje. "Možná máte pravdu, pane
majore," souhlasil lstivě. "Možná by se mi mělo zakázat lítat a měli by
mě radši poslat domů do Států."

"Napadlo vás někdy, že tou vaší promiskuitou, tím věčným běháním za
ženskými, se jenom snažíte přehlušit podvědomý strach z pohlavní
impotence?"

"Ano, pane majore, napadlo."
"Tak proč to tedy děláte?"
"Snažím se přehlušit strach z pohlavní impotence."
"Proč si místo toho nenajdete nějakého pěkného koníčka?" navrhoval major Sanderson s přátelským zájmem. "Třeba rybaření. To se vám sestra Duckettová vážně tolik líbí? Na můj vkus je trochu kostnatá. Studená krev a samá kost. Jako ryba."

"Se sestrou Duckettovou nemám nic společného."
"Tak proč jste ji bral za ňadra? Jenom proto, že je má?"
"To udělal Dunbar."

"Ale prosím vás, nezačínejte s tím zase," okřikl ho major Sanderson s
jedovatým hněvem a znechuceně praštil tužkou. "To si vážně myslíte, že se zbavíte pocitu viny, když si budete hrát na někoho jiného? Vy se mi
nelíbíte, Fortiori. Víte to? Vůbec se mi nelíbíte."

Yossariana ovanul studený, vlhký vítr zlé předtuchy. "Já nejsem Fortiori,
pane majore," hlesl bázlivě. "Já jsem Yossarian."
"Kdo že jste?"
"Jmenuji se Yossarian, pane majore. A jsem v nemocnici, protože jsem byl raněn na noze."

"Jmenujete se Fortiori," odporoval mu major Sanderson zatvrzele. "A jste v nemocnici, protože máte kámen ve slinivce."

"Ale prosím vás, pane majore!" vybuchl Yossarian. "Já přece musím vědět nejlíp, kdo jsem."

"A já tu zase mám oficiální vojenský spis, který dokazuje, že mám pravdu já," opáčil major Sanderson. "Měl byste se vzpamatovat, než bude pozdě.

Nejdřív tvrdíte, že jste Dunbar. Teď jste zase Yossarian. Za chvilku
budete prohlašovat, že jste Washington Irving. Víte, co vy jste?
Schizofrenik, aby bylo jasno."

"Máte možná pravdu, pane majore," vyjádřil se Yossarian diplomaticky.
"Zcela určitě mám pravdu. Trpíte ošklivým perzekučním komplexem.
Domníváte se, že se vám lidé snaží ublížit."
"Ale oni se mi opravdu snaží ublížit."
"Vidíte? Nemáte úctu k přehnané autoritě ani k zastaralým tradicím. Jste
nebezpečný, zkažený člověk a měli by vás vyvést a zastřelit!"

"To myslíte vážně?"
"Jste nepřítel lidu!"
"Přeskočilo mu!" zvolal Yossarian.