Vložil/a Lubos, 4. Prosinec 2009 - 19:15
Marta Štefková studuje český jazyk a literaturu v kombinaci s latinou na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Jejím koníčkem je četba - střídá jednu knihu za druhou a to už od chvíle, kdy se v dětství číst naučila.
Podle toho, jaké vzdělání jste si vybrala, se dá odhadnout, že asi ráda čtete. Kolik času této činnosti věnujete a odhadem kolik knih přečtete za měsíc?
Četbě věnuji skutečně hodně času, dá se ale těžko odhadnout, kolik přesně. Pokud je zkouškové období nebo mám jiné povinnosti, musím knihy odsunout stranou, zato ve volných dnech - zvláště nyní, když není kvůli počasí vhodná doba na výlety apod. - se u mě střídá jedna knížka za druhou. Čtu každý den - ať doma, ve škole nebo v autobusu. A počet knih? Ten je opět závislý na času, žánru a samozřejmě její délce. Minimálně přečtu 4 knihy do měsíce, ale někdy i 10, pokud jsou kratší a záživné.
Jak jste se k tomu dostala? Jak dlouho se četbě věnujete, co studujete a proč?
Literaturu jsem si zamilovala už jako malá, když jsem se naučila číst. Nejdříve to byly pohádky, poté jsem brzy přešla k románům od klasiků, jako je B. Němcová, A. Jirásek, A. Dumas nebo J. Verne. Už tehdy jsem více tíhla k próze, což mi zůstalo dodnes. Na gymnáziu jsem se rozhodla, že budu studovat českou literaturu. Takže nyní studují pátým rokem obor český jazyk a literatura v kombinaci s latinou na FF MU. Většinou se lidé diví, proč jsem si vybrala právě onen druhý obor. Chtěla jsem se naučit onen krásný klasický jazyk a číst díla Catullova nebo Horatiova v originále.
To vyvolává řadu otázek: Už víte, co budete dělat po studiu? Máte z četby nějaký pocit obohacení, nebo jiný popsatelný přínos pro duši i praktický život? I po tom všem, co už jste přečetla? A máte představu, kolik to bylo celkem knih?
Pokud by vše šlo podle plánu, chtěla bych dál pokračovat ve studiu se zaměřením na češtinu střední doby. Přestože by náplní mého studia byla lingvistika, na literaturu samozřejmě nezanevřu - je to nedílná součást mého života. Prostřednictvím knih se mohu vžít do různých postav, zažít jedinečná dobrodružství, vzdělávat se, získávat větší rozhled... a samozřejmě zažít něco krásného. Bohužel - nebo možná bohudík - nemohu říci, kolik knih jsem již přečetla. Určitě to bude více než tisíc.
Co si myslíte o knihách v elektronické podobě? Mají budoucnost? Používáte třeba vy nějakou čtečku?
Knihy v elektronické podobě mají své klady i zápory. Osobně dávám přednost čtení knih v klasické podobě, a to především díky menší zátěži na oči a někdy i snadnějšímu listování. Na druhou stranu se často stává, že knihu nemohu sehnat v knihovně, proto jsou knihy přístupné všem na internetu velmi užitečné. Často i sama skenuji texty, které potřebuji ke studiu, abych je mohla v případě nutnosti mít kdykoliv u sebe, v tomto případě vlastně na počítači.
Ale čtečky určené přímo ke čtení elektronických knih prý oči nijak nezatěžují, spíš se čtou lépe třeba na slunečním světle. To nechme posoudit jejich uživatele.
Takže elektronickou knihu byste byla schopna si koupit úplně stejně jako papírovou? Nebo jenom v případě, že klasická kniha není k sehnání?
Jen malá poznámka k předešlé otázce: onou zátěží na oči jsem myslela čtení z počítače, ne ze speciálních čteček. Ty jsem bohužel ještě nikdy nepoužívala, takže nevím, zda by zrak zatěžovaly či nikoliv.
A k další otázce: Jak jsem se již zmínila, dávám přednost klasice, proto bych elektronickou knihu volila jen v případě, že by nebyla její tištěná podoba k sehnání. Často si do knih dělám také poznámky, což by u knih elektronických nebylo možné.
Jaká je vaše nejoblíbenější kniha a proč?
Mám mnoho oblíbených knih, ale ta, která mě v poslední době nejvíce zaujala, je Druhé město od Michala Ajvaze. Četla jsem ji zhruba před dvěma roky v období, kdy jsem zažívala krizi v četbě. Jako by se vše opakovalo, nepřicházelo nic nového... a hle, Druhé město je naprosto dostalo na kolena. Začala jsem díky této próze objevovat svět imaginárního realismu, od kterého jsem se dostala k fantasy literatuře, na kterou jsem - bohužel - dříve neměla čas kvůli čtení povinných knih v rámci studia české literatury.
Co vlastně studium české literatury obnáší? Je náročné? A jak se česká literatura liší od ostatní?
Studium je celkem náročné - kromě dějin české literatury od počátků k dnešku by měl student mít i přehled v literatuře světové, k tomu připojte teorii literatury, semináře zaměřené na český jazyk, a to nejen na synchronní lingvistiku, ale i na tu historickou. Záleží i na vyučujících, kteří vedou semináře a přednášky - samozřejmě se mezi nimi najdou i ti, kteří vám danou látku zcela znechutí. Odpovědět na druhou otázku je o něco těžší - samozřejmě, že každá národní literatura je něčím osobitá, zároveň se ale ve všech světových literaturách objevují určité podobnosti. Díla českých literátů jsou podle mě hodně specifická po stránce tematické - často se autoři vrací k období komunismu podobně, jako to vidíme v české kinematografii. Opět zde ale můžeme nalézt tolik originálních autorů, že hledat nějaký spojovací prvek, který bychom mohli označit za specifikum české literatury, je nemožné.
Poznáte nějak kvalitní knihu ještě předtím, než ji začnete číst? Dá se to nějak posoudit? Podle čeho si knihy vybíráte?
Otázkou je, co je vůbec kvalitní kniha. Každý čtenář má jiný vkus, což ovlivňuje i jeho dělení knih na kvalitní a nekvalitní. Já čtu obojí - pokud bych nevěděla, co je to tzv. brak, pak bych nemohla ocenit ony poklady světové literatury. Při výběru knih se nejvíce řídím tím, co mi doporučí známí nebo co mě zaujalo např. v odborné literatuře nebo na přednášce. A samozřejmě mi ve výběru především nových knih pomáhají jejich anotace, které však - jak jsem se několikrát přesvědčila - jsou hodně zkreslující.
Zajímavé, takže i brak je užitečný. To je dobré vědět.
Děkuji za rozhovor.