Vložil/a Marta Š., 26. Únor 2010 - 12:15
Tato hrůzostrašná próza Ladislava Klímy byla poprvé vydána v roce 1928, přesto dokáže ohromit mnohé dnešní čtenáře svou jedinečností. Sám autor ji nazval groteskním romanetem, v němž se prolíná démoničnost, vraždy, zvrácená erotika spolu s černým humorem a filozofickými pasážemi.
Autor se jakoby vysmívá všemu tradičnímu, s čím jsme se mohli v tehdejší literatuře setkat. Podobný postoj se projevuje i u dalších literátů po první světové válce (např. u J. Demla, R. Weinera), tedy v době, kdy došlo ke krizi veškerých hodnot. Toto období vystihl F. Götz jako „obnažení světa a člověka až do té poslední strašné nahoty, jež je už pravda sama. Ten vichr hrůzy, zoufalství, bolesti, kolektivního utrpení smetl z tváře světa všechny lži, klamy…“.
Sám hrdina (nebo spíše antihrdina) je degenerovaný šlechtic, který se stal díky svému bohatství jedním z nejvlivnějších mužů. Sám o sobě říká, že je krasavec, „přes některé své vady, například že měřím jen 150 cm a vážím 45 kg, že jsem skoro bezzubý, bezvlasý a bezvousý, trochu též šilhavý a značně pajdavý; ale i slunce má skvrny.“
V předmluvě se snaží autor vytvořit domněnku, že se příběh skutečně odehrál – do redakce je zaslán deník hraběte Sternenhocha, který začne být postupně zveřejňován. Hned na prvních stránkách ale musí pozorný čtenář vyvrátit prvotní domněnku, že by se jednalo o autentický text. Hlavní hrdina nerespektuje časovou posloupnost a již od počátku zápisků předjímá svůj tragický osud.
Fikci se snaží autor přiblížit reálnému vyprávění časovou i prostorovou zakotveností – děj se odehrává v Německu v době po Bismarckovi, přesto je skutečný svět stále častěji narušován vidinami překrásné Helgy, Sternenhochovy „mrtvolně bledé“ manželky, kterou on sám kvůli nevěře zabije. Čtenář ztrácí přehled, zda po tomto hrůzném činu hraběte pronásleduje skutečná Helga, která nějakým zázrakem přežila, či zda hrabě ztratil rozum.
U čtenářů tento román vyvolává rozporuplné reakce. Jedni knihu raději odloží, neboť se v ní autor nebojí použít brutální obrazy. Nejdříve se budete smát vtipnému líčení (např. výše citovaný popis knížete), první šok nastává při vraždě novorozeněte, kterého zabije vlastní matka. Autor poté násilí stupňuje a smazává rozdíl mezi skutečností a iracionálním světem přeludů.
L. Klíma se v tomto díle projevil jako svérázný myslitel a filozof, jenž vycházel z myšlenek Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho. Pokud si tedy chcete přečíst skutečně originální dílo, zkuste některé z děl tohoto autora, u něhož se střídaly titánské představy o vlastním božství s těžkými depresemi.