Vložil/a Marta Š., 24. Září 2010 - 18:36
Škvoreckého dílo Nevysvětlitelný příběh (1998) může působit jako výstřelek či jako rozmar starého literáta, v žádném případě pak jako „realistické“ vyprávění. Vše je zasazeno do světa literární umělé reality a je vlastně odkazem k literatuře samotné.
Skutečnost, že jde o mystifikaci, ukazuje také poznámka v tiráži, kde čteme, že tento „text z angličtiny přeložil, s přihlédnutím k latinskému originálu, Daniel S. Miritz“. Tímto překladatelem není nikdo jiný než čtenářům dobře známý Daniel Smiřický, se kterým se mohli setkat hned v několika dílech J. Škvoreckého.
Toto narratio o Questově rukopisu není snadné jednoznačně vymezit. Jde o jakousi detektivku, která má ale tolik osobitých rysů, že je toto dílo vlastně něčím zcela novým. Projevuje se zde autorova záliba v stálém kombinování a spojování věcí neslučitelných a také potřeba hrát si vždy trochu se čtenářem.
Nalezneme zde více inspirativních zdrojů, hlavní zdroj ale provází autora po celý jeho tvůrčí život – je jím samozřejmě Edgar Allan Poe (vliv patrný v dílech: Nápady čtenáře detektivek, Hříchy pro pátera Knoxe).
Autor se snaží vytvořit iluzi, že vše, co vypráví, je skutečné. Příběh se začíná rozvíjet tímto sdělením: výprava Miskatonické university objevila ve zříceninách mayské akropole Cobánu latinský rukopis, který – jak potvrdí všechny laboratorní zkoušky a znalecké posudky - pochází z poloviny prvního století po Kristu. Tímto vyvstane první závažná otázka: jak se starořímský rukopis dostal do mayského města?
Touto záhadou počíná řetěz jiných záhad „nevysvětlitelného příběhu“, na jehož pozadí barvitě ožívá císařský Řím se svou honorací: s urozenými mladíky, kteří se kochají novou sbírkou slavného básníka Ovidia, kterou čtou jako dráždivou pornografii; s vynikajícími řeckými sochaři, kteří odmítají tesat busty svých bohatých zákazníků tak, aby na nich vypadali hezčí, než jsou; s generály vedoucími do vítězeného boje legie, bojující podle geniálního bitevního řádu atd.
Kniha se tváří jako skutečný překlad z latinského originálu, z něhož se dochovaly pouze kratší či delší fragmenty (tuto tvářnost si dílo zachovává i díky „přesnému“ zaznamenávání chybějících řádků či sloupců).
Z tohoto textu se dozvídáme od Questa Firma Situla mnohé o jeho životě: jeho matka Proculeia je přenádherná žena, po které touží většina mužů Říma. Sám Questus matku miluje, ale odmítá, že by byl novým Oidipem. Chce se věnovat navrhování válečných strojů, otec mu ale brání a nutí chlapce nastoupit cursus honorum. Questus ho na přímluvu samotného Augusta uposlechne.
Řetězec mystifikací ale stále nekončí. Následují různé komentáře i dopisy, z nichž nakonec vyplývají nové a nové záhady. Jednou z těchto záhad je např.: objevení nového rukopisu, jehož doba vzniku byla také bezesporně stanovena do 1. stol. př. Kr.
Jeho autorem je opět Questus, který popisuje své nové cesty a boj s domorodci na ostrově Tesalus. Toto vyprávění je ale až příliš podobné Poeově Vyprávění Artura Gorgona Pyma. V dalším dopise Další spojitosti lze nalézt s románem Ledová sfinga od Jula Verna, ale to si může už každý přečíst sám...