Vložil/a Lubos, 16. Říjen 2009 - 14:32
Memento je jediná mně známá kniha o drogách, která realisticky popisuje situaci v tuzemsku. Narozdíl od podobných knih se stejnou tématikou se tak v díle Radka Johna můžete dočíst o Michalovi a partě lidí kolem něj - pražských narkomanech, kteří začali s opiáty a dostali se až výrobě pervitinu.
Michalův příběh začíná ve chvíli, kdy je na pokraji svých sil. V kapse láhev s krystaly pervitinu určenou k prodeji leží na ulici a vzpomíná, jak se do tak zapeklité situace vlastně dostal. Všechno nastartoval Richard, když jako zaměstnanec zdravotnického zásobování začal provádět experimenty na svých "kamarádech".
Pak musel Michal vykrádat lékárny, aby se dostal k opiátům. Několik pobytů v léčebně, halucinace, strach, bída, utrpení. Život v bytě na kusu molitanu místo postele. Lidé kolem něj, pro které je důležitější droga, něž cokoli jiného na světě. Nikdy nekončící kolotoč shánění drog.
Radek John vytvořil skutečný unikát - velmi sugestivní vyprávění o životě člověka závislého na opiátech (dnes můžeme přirovnat k heroinu) a později na metamfetaminu - pervitinu. Kniha popisuje život tehdejších narkomanů, jejich starosti, boj se státním systémem (povinně se třeba muselo pracovat) a jejich konce. Konce většinou smutné, jak už to tak u závislých lidí bývá.
Kniha byla přeložena do deseti světových jazyků.
Pár ukázek:
Eva ležela na molitanu se zavřenýma očima. A až se probere a bude chtít další dávku? Radši já než ona. Špinavá, zanedbaná, stokrát zneužitá kurva. Život je hnusnej! Dostat ze sebe všechnu tu špínu. Vstal, vytáhl z haldy nádobí nůž, který celou dobu upřeně pozoroval. Pryč s tím! Necítil ani bolest...
A další:
A co já, sakra, nadával v duchu Michal. Popadl stříkačku ležící vedle Evy. Otřel jehlu od krve. Neměl nervy hledat si žílu. Alespoň teď ne. Snad při další dávce. Urazil hrdlo druhé ampulky, natáhl dolzin a bodl se přes kalhoty přímo do stehna. Ještě pár minut, uvědomil si... Svezl se na zem vedle Evy. Ještě pár okamžiků...
Najednou tíha, jako když člověku padne na prsa dům. Přitisklo ho to k zemi. A pak konečně pocítil, jak se jeho tělo jakoby vzepjalo, vytáhlo z boků vzhůru, narovnalo a pak pomalu klouzavě padalo dolů do lehkosti a klidu.
Osm ampulí, uvažoval Michal, když zas trochu sebral myšlenky. Vstal, pokusil se ještě jednou systematicky prohlédnout ordinaci.
Recepty na stole. Pár jich odtrhl, orazítkoval a schoval do kapsy. Zotvíral všechny skříňky při stěně ordinace. Nic. Ale teď už nad tím mávl rukou. Osm ampulí se mu v jeho stavu zdála být slušná zásoba.
Pervitin byl zapsán mezi zakázané látky až 1.1.1985 - Michal byl dle knihy nalezen s poškozeným mozkem doma, nicméně podle vyprávění Radka Johna na rádiu Impuls ho zabil blesk na cestě k horské chatě, kde mu matka sehnala práci.