Kdo jinému jámu kopá

Toto přísloví jste už zajisté slyšeli. Jenomže: co když nejde jen o pouhé úsloví, ale někdo skutečně vykope jinému jámu, která mu bude sloužit jako hrob? Připadá vám to trošku morbidní? Inspektor Alan Markby a jeho kolegyně Meredith Mitchellová se však v románu, který vyšel v nakladatelství Motto, přesvědčí o tom, že lidé jsou někdy velice nevyzpytatelní, zvláště pokud se jedná o vraždu.

Když jsem se začetla do dalšího románu spisovatelky Ann Granger, byla jsem překvapena netradičním rozvržením děje. Očekávala jsem, že již na počátku románu přijde ono zjištění, že někde byla nalezena mrtvola. Poté se rozjede pátrání s řadou výslechů podezřelých a nakonec přijde nějaké to rozuzlení, jak to ve správných detektivkách bývá.

Jenomže zde se na prvních sto stránkách nic z tohoto neděje. Ne že by se nedělo vůbec nic, naopak: autorka výborně vystihla napjatou atmosféru, která se rozprostře mezi základním trojúhelníkem tvořeným osadníky archeologického tábora, dvěma farmáři se zvláštními názory na ženy a skupinou rozverných hipíků. Předzvěstí budoucí tragédie jsou jen občas prohozené patetické věty typu „Dojde určitě ke krveprolití“, „Něco se stane“ apod. Otázka „Kdy?“ je zodpovězena až na sté stránce.
Do háje…,“ zašeptal Finny.
„Je to… mrtvola!“ Peteův hlas zněl chraplavě a nevěřícně. „Figurína!“ namítla dívka dost nejistě.
Shromáždili se na okraji dohromady. Skutečně to byla mrtvá žena. Ležela na zádech s obličejem obráceným do nelítostného slunce, které pálilo do kamenolomu. Byla oblečená, ale na nohou neměla punčochy ani boty. Chodidla a lýtka měla poškrábaná a posetá otisky zubů.

Hned po tomto nálezu je zjištěno, že onou mrtvou ženou je (nebo spíše byla) Natalie, kterou již dříve pohřešovali lidé, jež v blízkosti prováděli archeologické vykopávky. Prvoplánově bychom za vraha označili jejího muže, který se se svou ženou často hádal. Navíc již navázal intimní vztah s jinou ženou jménem Ursula. Ta jako první začala Natalii postrádat. Takže první vraždu bychom měli vyřešenou. Jenomže… kdo pak stojí za tou druhou? A skutečně stojí za vraždou krásné Natalie její manžel? Nebo to vše bylo trošku jinak?

Hlavní postavou této detektivky je Meredith Mitchellová, která byla již zmíněnou Ursulou požádána, aby se svěřila inspektoru Markbymu se svými nepodloženými obavami o Natalii. Přijede proto na naleziště a začne sama pátrat po vrahovi. I na ni dolehne ona tíživá atmosféra, která má možná svůj zdroj na dávném starogermánském pohřebišti, jež snad konečně vydá své tajemství. Že by na tábor dolehla kletba mocného bojovníka, který hlídá svůj hrob před nájezdy archeologů? Odkud by se pak bral onen pocit, který Meredith tak znepokojoval?

Zasáhlo ji stejné nutkání utéct odsud a najít si vlastní útočiště. Byla si jistá, že pokud tu zůstane, dozví se děsivé tajemství, nebo se ocitne tváří v tvář neznámému nepříteli. Obrátila se a rychle seběhla z kopce k čekajícímu autu. Přitom si celou cestu uvědomovala, že ji pozorují čísi oči, přestože nedokázala s jistotou určit, komu patří.

Román Kdo jinému jámu kopá doporučuji všem, kteří mají rádi dobré detektivky a kteří v knihách hledají špetku vzrušení. Autorka Ann Granger se blíží jinak nepřekonatelné královně detektivních románů Agathě Christie: zápletka románu je neotřelá, prostředí přitažlivé a závěr skrývá neočekávané rozuzlení. Co však románům Ann Grangerové schází, je originální vyšetřovatel, který by čtenáře na první „pohled“ zaujal. Na druhou stranu: jaká postava by mohla kdy překonat onoho mužíka s komickým knírkem či stále zvědavou slečnu Marplovou?