Vložil/a Marta Š., 11. Prosinec 2009 - 9:50
Každý z nás zřejmě tuší, co je to impresionismus. Jedná se o směr, který ke konci 19. století zcela ovládl francouzské malířství. Čím se liší od směrů předchozích? A kdo byli oni umělci, kteří šokovali tehdejší pařížskou smetánku novou technikou malby?
Odpovědi lze nalézt v knize Impresionisté: Soukromé životy. Autorka Sue Roeová v ní vypráví o životech, láskách i osobnostech impresionistů. Zaměřuje se na období mezi rokem 1860, kdy se datuje vznik této malířské skupiny, a rokem 1886, kdy obchodník Durand-Ruel uvedl jejich díla v New Yorku.
Čtenáře překvapí plastický popis Paříže a barvité vystihnutí společensko-historických poměrů. Umělci přijížděli do Paříže, aby se naučili malířskému umění u nejslavnějších malířů tehdejší doby. Za nejlepší byli považováni ti, kteří vystavovali své obrazy na Salonu výtvarných umělců. Výběr obrazů měli na starosti členové Akademie, kteří schvalovali pouze ta díla, která zapadala do jejich celkové koncepce o pravém umění.
Zvrat v dosavadním umění znamenal rok 1863, kdy byl v Salonu vystaven obraz od Edouarda Maneta Snídaně v trávě. „Obraz byl přijímán jako obscénní výsměch všeobecnému vkusu, dvojnásob provokující všedností svých kulis. Přitom Manetovy záměry byly ve skutečnosti umělecky nanejvýš počestné. Prostě jen do scény, kterou převzal z klasické malby, dosadil soudobou skupinu postav.“ Pro ty z vás, kteří dotyčný obraz nikdy neviděli, dodávám, že jsou na něm zobrazeni muži v černých oblecích vedle nahých žen.
Autorka úspěšně proniká nejen do smýšlení impresionistů, kteří touží po uznání a zároveň po vlastním způsobu vyjádření pomocí barevných skvrn, ale také do smýšlení oněch pohoršených Pařížanů, kteří s odporem pohlíželi na obrazy pijáků, prostitutek či prostých pradlenek.
Životy umělců se jakoby odvíjí pouze na základě přijetí či nepřijetí jejich tvorby do Salonů. Svůj sen stát se uznávaným malířem mnozí z nich neopouští ani ve chvíli, kdy se ocitají na prahu chudoby.
Ani dějinné události neulehčovaly impresionistům již tak bídný život. Vypukla francouzsko-pruská válka a vznikla Pařížská komuna.
„V březnu začal dům Pissarových sloužit jako jatka, střecha byla zničena, schodiště a vstupní dveře zmizely, podlahy byly vytrhány. Dům se proměnil v koňskou stáj, v kuchyni sídlily slepice a na zahradě se porážely ovce a zabíjela drůbež a králíci. Pissarrova plátna vytrhaná z rámů se používala jako řeznické zástěry. Po odchodu vojáků se sousedům podařilo zachránit 40 obrazů a velké hodiny (což považovali za větší zásluhu). V domě se však původně nacházelo 1 500 pláten (včetně několika Manetových). Velká část výsledku malířovy patnáctileté tvorby byla ztracena.“
Historie v této knize znovu ožívá a spolu s ní i ti, kteří stáli na počátku impresionismu. Tato kniha, kterou lze zařadit na pomezí literatury faktu a románové beletrie, je určena milovníkům výtvarného umění i těm, kteří se zajímají o francouzskou historii druhé poloviny 19. století.