Vložil/a Marta Š., 19. Srpen 2010 - 14:10
Typ:
Homér byl pro Řeky tím, čím byla pro středověkého člověka Bible. Děti se jej učili ve škole, rozebírali jeho gramatickou i obsahovou stránku. Hledali v něm historickou pravdu - tak byl například vypočten pád Tróje na rok 1184 př. n. l.
Básníkův život je ale zahalen rouškou tajemství. Jeho rodiště si přisvojovalo sedm měst: Smyrna, Chios, Kolofón, Ithaka, Pylos, Argos, Athény. Nynější vědci se přiklání k Homérovu maloasijskému původu. S určitostí jej nyní datujeme před Hésiodem.
Na jeho tvorbu působily i jiné kultury, např. chetitská a semitská, přesto zde převažují prvky řecké, respektive krétsko-mykénské. Objevují se zde prvky z jeho současnosti i z minulosti, tzn. že se trójské války neúčastnil, ale pouze o ní vypráví. Vědomě zde proto archaizuje a zveličuje např. sílu, odvahu a majetek hrdinů. Tak je zveličena i válka, neboť dle archeologických nálezů ve vrstvě VIIa nedošlo k žádnému většímu boji.
Zřejmě nebyl slepý, protože zde popisuje přírodu (bouře, vítr, horské bystřiny) a lidské činnosti (lov, boj), které by takto nemohl popsat, kdyby je neviděl.
Po provedení rozboru se zjistila stejná frekvence opakujících se epitet a formulí, takže se již vědci přiklání k tomu, že oba eposy – Ílias a Odysseia – pochází od stejného autora.
Přínosem pro zkoumání homérovské otázky z hlediska orální poezie je srovnávací studium ústní poezie jiných národů, např. ve finské Kalevale nebo v hrdinských srbských zpěvech. První oficiální vydání Homérových eposů nechal pořídit Peisistratos v 6. st. př. n. l.
Ílidau musíme brát jako dílo básnické, nikoliv historické. Celé vyprávění je zasazeno do posledního desátého roku obléhání Tróje. Homér popisuje čtyři dny, kdy se Achilleus straní boje a navrací se do bitvy až v den poslední (XIX. Zpěv).
Vylíčení trojského koně se nám zachovalo až ve Vergiliově Aeneidě (ten použil nedochované tzv. kyklické pohomérské eposy). Také zde není vylíčena Achillova smrt, přestože je v textu několikrát naznačeno, že jeho duše brzy zamíří do Hádu. Na začátku nejsou uvedeny příčiny trojské války – každému Řekovi byly dobře známy. Helena je zde líčena celkem sympaticky, Paris je ale podán v horším světle jako zženštilý mladík, který se bojí boje. Ústředním motivem je zde tedy Achilleův hněv.
Bohové mají v Homérově eposu stejné vášně a chyby jako lidé. Z toho důvodu někteří vědci prosazují teorii, že Homér napsal frašku o bozích. Ve skutečnosti staří Řekové své bohy takto vyznávali. Mezi lidmi a bohy jsou pouze rozdíly kvantitativní – bozi jsou větší, silnější, mají božskou stravu (ambrosii a nektar), která jim propůjčuje nesmrtelnost. Vedle bohů zde vystupují héróové, polobozi, hrdinové, kteří se přibližují bohům svou statečností, do jejich osudů zasahují bohové, avšak na rozdíl od ostatní lidí mají možnost výběru.
A co může Ílias přinést dnešnímu čtenáři? Jedinečný zážitek, který lze přirovnat k návštěvě starověkých památek Řecka, Říma či Egypta. Pod plynoucími slovy se totiž skrývá skutečná historie, i když trošku zkreslená. A pokud v ní nenaleznete ony zkazky o dávné trójské válce, pak alespoň uvidíte, jak vypadalo básnictví na svém počátku.
Na závěr připojuji ukázku, v níž je líčena hádka mezi Agamemnónem a Achillem:
Znovu zas Poldův syn se obořil smělými slovy
Na krále Agamemnona, vždyť doposud neustal v hněvu:
„Opilče, nestoudný pse, ty zbabělče stejný jak zajíc,
nikdys odvahu neměl vzít krunýř a po boku lidu
též se účastnit boje a nikdy ses v zálohu nebral
s výkvětem achájských reků – v tom jistou záhubu vidíš.
Ovšem, je o mnoho lépe zde v achájském táboře širém
Odnímat podíly tomu, kdo proti tobě co řekne.
Král, jenž vyžírá lid – vždyť vládneš ničemným mužům!
Sice bys, Agamemnone, teď naposled mohl tak tupit!
Povím ti však a k tomu i velikou přísahu vyřknu:
Při tomto žezle, jež nikdy už nevydá listy a snítky,
jakmile jednou v horách svůj pahýl opustí, nikdy
Znova se nezazelená, vždyť ostří už sloupalo z něho
Listí jakož i lýko – teď synové achájští zase
V ruce je nosí, když soudí, ti ochránci právního řádu
Daného samým Diem – to bude ti přísaha velká:
Jednou všech achájských synů se zmocní po Achilleovi
Touha, tehdy však v ničem ty nebudeš moci jim přispět,
Třebaže sklíčen, až Hektór, ta záhuba mužů, vám pošle
Mnohé na smrt svou rukou; hrýzt v srdci se budeš a rmoutit,
Že sis nevážil nic z všech Achájů nejzdatnějšího!“
(Homér. Ílias. Přel. R. Mertlík. Praha: Odeon, 1980, s. 13)