Všichni jste již zřejmě slyšeli o díle, kterým se provždy proslavil Johann Wolfgang Goethe. Faust. Básnické drama, které vypráví o starém příběhu, jak člověk sepíše smlouvu s ďáblem, čímž ztratí nárok na svou duši. Čím je toto dílo tak jedinečné? A jaké poselství v sobě skrývá?
Legenda o Faustovi pochází zřejmě z německého prostředí a je založena na skutečném příběhu alchymisty Johanna Fausta, který žil na přelomu 15. a 16. století a o němž se vyprávělo, že se spolčil s temnými silami. Legenda se rozšířila z Německa i do dalších zemí, proto byla několikrát zpracována literárně. K nejznámějším patří drama Christophera Marlowa a od Johanna Wolfganga Goetha.
Toto drama Goethe dokončil ke konci života v roce 1831 přesto, že je začal psát již před několika desítkami let dříve. První díl vydal roku 1806, druhý vyšel až po jeho smrti roku 1832. Před samotné drama autor zařadil věnování a předehru Na divadle, což je ve skutečnosti alegorickou úvahou o umění, které je přirovnáváno ke světu z úst ředitele, básníka a komika.
Poté následuje prolog, jenž probíhá na nebesích. Hospodin a tři archandělé se setkávají s Ďáblem (Mefistofeles), který říká: „Mně lidí je líto s jejich žaly všemi. Ty štvance štvát už ani nechce se mi.“ Když však uslyší o doktoru Faustovi, který Bohu věrně slouží, zatouží ukázat svou pokušitelskou moc v celé kráse. Proto uzavře s Bohem podivnou sázku o to, že jej svede ke hříchu a získá jeho duši. Tak začíná první dějství…
Jak to bylo s Faustem dále, je známé všem, kteří mají za sebou alespoň základy světové literatury. V pěti dějstvích čítajících více než dvanáct tisíc veršů pokračuje příběh o boji dobra a zla, v němž proti sobě stojí dvě postavy: Faust, který touží prozkoumat vše, co tento svět přináší, a Mefisto, který mu zaručí onu pouť za dobrodružstvím. Vznikne mezi nimi zvláštní pouto utvrzené Faustovou krví. Až příliš pozdě si však ona (ne)vinná oběť uvědomuje, že ani veškeré vědění nenaplní její život. S bolestí to přiznává například v těchto verších:
„Nyní jsem, ach, filosofii,
práva a lékařství,
a,bohužel, také teologii
veskrze studoval s vřelou námahou.
Tu stojím nyní, já ubohý blázen!
A jsem tak chytrý jako předtím.
Nazývají mě magistrem, doktorem dokonce,
a vodím již desátý rok
křížem krážem
své žáky za nos
a dovedu jen jedno povědět,
že nemůžeme nic vědět!“
V prvním díle k této dvojici přistupuje navíc žena – krásná Markétka, která je osudově přitahována k Faustovi a jež nakonec zvítězí nad vlastním hříchem. Po její smrti se Faust nepřestává trápit, a tak nakonec uznává, že již nechce na tomto světě žít. Ďábel se raduje – on je vítěz, on získá duši dobrého Fausta! Nebo ne...?
Faust je především dramatem vypovídajícím o boji člověka s vlastní ctižádostí. Hlavní postava touží po věcech, za které člověk bojoval odnepaměti – po lásce, moci i poznání. Nakonec si však uvědomí, že se stane svobodným až tehdy, když se oprostí od temných sil a začne vykonávat dobro. Ano, hra končí poražením zla, ale i přesto v dramatu neschází mnoho pochmurných míst a nadpozemských dialogů, které v nás vyvolají řadu otázek i nutkání nalézt odpovědi.
Drama doporučuji všem, kteří touží po jedinečném zážitku plynoucím z Goethova dramatu o nesmrtelné faustovské legendě.