Vložil/a Marta Š., 27. Březen 2010 - 13:35
Je až neuvěřitelné, jakou popularitu si získal Michal Viewegh. A ještě neuvěřitelnější je, jak rozdílně dílo tohoto autora hodnotí čtenářská obec a oni renomovaní literární kritikové, kteří jej proklínají, kde mohou. Existuje však výjimka: román Báječná léta pod psa (1992, zfilmováno 1997), který se dostal do školních učebnic a který byl kladně přijat i oněmi váženými kritiky.
V tomto čtivém románu jsou líčena osudná léta normalizace, která zasáhla rodinu hlavního hrdiny, jímž je Kvido – malý kluk, možná až příliš inteligentní, který se musí smířit s náhlým přestěhováním na Sázavu do zpustošeného domku. A také s neustálými výkyvy nálad svého otce, s přílišnou péčí své matky a s novým přírůstkem do rodiny. Dá se říci, že je to úplně normální kluk. Až na to, že žije v době, která tak úplně normální není.
Normalizace je tu líčena nepřímo prostřednictvím úsměvným kapitolek ze života jedné obyčejné rodiny. Není divu – vždyť tato doba je spojena s dětstvím hlavního hrdiny a s dobou jeho dospívání, která patří k nejšťastnějším chvílím všech, kteří byli kdysi milováni svými rodiči a zažívali dětská dobrodružství v podobě hraní si na doktora, snění o slavné budoucnosti nebo podobné drobnůstky, na něž v dospělosti rádi vzpomínáme.
Politická situace však začíná do tohoto humorného vyprávění čím dál víc prosakovat: neustále zaznívají poznámky o tom, že Kvidův otec není příliš vidět, že by měl vstoupit do komunistické strany, že jinak nedostane dobrou práci... A poté následují nejrůznější ústupky, které sice pomohou Kvidově rodině k lepšímu postavení, avšak za cenu ztráty vlastní sebeúcty a následného šílenství.
Román však není úžasný pouze díky spojení toho „vážného“ s „humorným“, ale i hrou s fikcí. Kvidův osud se totiž v mnohém shoduje s osudem Michala Viewegha – i on se narodil v Praze, žil několik let na Sázavě, po maturitě studoval na Vysoké škole ekonomické a za dva roky těchto studií zanechal. Čtenáři v tu chvíli začne vrtat hlavou: takže Vieweghův tatínek se také zbláznil? A copak Vieweghova manželka je ona holčička, se kterou si Kvido od dětství hrával? A nebo jak to bylo? Toto propojení skutečnosti a fikčního světa musíme brát jako autorův záměr – vždyť autobiografické prvky jsou v české literatuře velmi oblíbené už od 60. let 20. století a dodnes z nich řada autorů dobře profituje. A také čtenář je spokojen, že má zase o čem přemýšlet.
Zajímavý je rovněž styl tohoto románu – kromě tradičních románových postupů jsou v něm užity dramatické pasáže a části stylizované jako zápisky z vypravěčova deníku. Jazyk postav je živý, vedle klasických prvků nespisovné češtiny se tu často objevují peprné vulgarismy a některá anglická slovíčka.
Román Báječná léta pod psa doporučuji všem, kteří mají rádi knihy, které pobaví a zároveň v sobě skrývají výpověď o období komunismu. A pokud nemáte na čtení tolik času, pak byste si neměli nechat ujít alespoň filmové ztvárnění tohoto románu.