Vložil/a Marta Š., 24. Listopad 2009 - 20:15
Typ:
Dnes se podíváme na versologii, tedy na teorii verše, jejíž základy by měli ovládat všichni, kteří se zabývají poezií. V souvislosti s touto oblastí teorie literatury si musíme vysvětlit několik pojmů.
- metrika – nauka o pravidlech a normách veršové organizace
- strofika – nauka zabývající se skladbou strofických celků
- prozodie – nauka o rytmu
Verš
Tím nejdůležitějším termínem je však verš. Jedná se o základní celistvou jednotku básnického rytmu, která je vyznačena jistým zvukovým uspořádáním (intonace, dlouhé a krátké slabiky, přízvučné a nepřízvučné slabiky), které se v řadě pravidelně opakují.
Verš nemusí mít rytmus, ani rým (např. ve volném verši značí, že jde o verš, pouze intonace). Poezii rozeznáme od prozaického textu na první pohled buď díky grafické úpravě, nebo při hlasitém recitování pomocí silové modulace, melodie, tempa, kterým bude přednášející verše předříkávat.
Verš je vždy založen na opakování, čímž vzniká tzv. metrický impulz. Autor se snaží občas vybočit z tohoto opakování a takto získat čtenářovu pozornost. Tomuto jevu se říká moment zklamaného očekávání.
Typy veršů
Rozlišujeme několik veršových systémů, z nichž se v básních nejčastěji setkáváme se systémem sylabotonickým, volným, případně tónickým (např. u F. Čelakovského). Mezi méně používané patří verš časoměrný, rozměrný a bezrozměrný.
Volný verš
V tomto veršovém systému je jediným nositelem metrického impulzu intonace, přitom může přebírat některé prvky z verše sylabotonického (např. rytmus). Abychom mohli tento verš čtenářsky vnímat, musíme na sebe nechat působit grafiku, stavbu věty, kompozici básně, užití básnických prostředků, rovněž prostředky jazykové. Kromě těchto je důležitá i složka významová a již zmíněné intonační schéma.
Ve volném verši je často potlačena interpunkce a psaní velkých písmen. Básník tímto způsobem sleduje jediný cíl – aby byl verš vnímán jako celek. Verše jsou různě dlouhé, čímž se dosahuje různosti tempa (delší verš recitujeme rychleji, kratší pomaleji). To ovlivňuje i významovou stránku (to, co recitujeme pomaleji, zdůrazňujeme). Toto členění tedy není libovolné.
Volný verš začal být používán od konce 19. stol., kdy se stal nedílnou součástí poezie symbolismu a dekadence.